Největší kapacity na veterinární lékařství u nás lámaly nad tehdy jednadvacetiletým hřebcem Herisem hůl a majitelce Marii Novákové z jižních Čech doporučovali, aby ho raději nechala utratit, protože mu není pomoci. Jako posledního stébla se paní Nováková chytila konopí – a dnes, o čtyři roky později, se má Heris k světu více než kdy předtím.
Kdy přesně začal mít Heris zdravotní problémy a o co konkrétně šlo?
V prosinci roku 2015 dostal z nevysvětlitelných příčin a bez viditelných důvodů první záchvat. Nejdřív se začal třepat, točit a opotil se, a když jsem přijela – byla jsem totiž v tu dobu mimo areál –, byl zavřený v boxu, zpocený a jevil známky velkého rozrušení.
Tak jsme zavolali veterinářku, která udělala zevrubnou prohlídku a prohlásila, že Heris je slepý a že v podstatě došlo k nějakému zkratu v hlavě. Naordinovala mu proto kapačku s kortikoidy. Byl to pro mě hrozný šok, protože Herise beru jako člena rodiny.
Kolik mu bylo, když přišel první záchvat, a co následovalo?
Dnes je mu pětadvacet let, takže to bylo někdy mezi dvacátým a jednadvacátým rokem. My jsme jen víceméně čekali, co bude dál. Záchvaty se začaly pravidelně opakovat a veterináře jsme volali co dva měsíce. Paní doktorka stále konstatovala, že Heris přichází o zrak a že to vypadá s největší pravděpodobností na epileptické záchvaty. Jenom jí bylo divné, že ataka začínala tak, že jako by škobrtnul předníma nohama, začal se třepat, a když byl ve výběhu, měl tendenci utíkat od stáda. Jako kdyby opravdu neviděl, zpřetrhal v podstatě jakékoli hrazení a prostě utekl. Tím se zvyšovalo i riziko, že sobě nebo okolí ublíží.
Tato situace trvala asi půl roku a já mezitím začala jezdit od veterináře k veterináři, dokonce jsem zajela i na vyhlášenou veterinární kliniku do Brna. Chtěla jsem mít nějakou diagnózu, abych věděla, z jakého důvodu má Heris tyto opakované záchvaty, protože byly častější a častější. Snažili jsme se eliminovat sluneční svit a jakékoli vzruchy a chtěli jsme odhalit příčinu.
Celou tuto dobu bral kortikoidy?
Pořád je dostával, a když měl záchvat, dostal ještě kapačku. Samozřejmě berete-li dlouhodobě kortikoidy, tak to nemá pozitivní vliv na vaše zdraví. Nejhorší bylo, že v České republice není žádný přístroj, který by se mu do té hlavy podíval, takže není možno nějakým způsobem určit, zda se jedná o epilepsii nebo o mozkový nádor nebo třeba ucpanou cévu a podobně.
V Brně mi nakonec doporučili, že by měl dostávat pravidelně dávky barbiturátů, jaké se dávají lidem s psychickým poškozením právě při epilepsiích a podobně. Což jsem odmítla, protože moje původní povolání je zdravotní sestra a viděla jsem, jaké to má účinky na lidi, kteří to berou. Při dlouhodobém užívání by to stejně u Herise nemohlo fungovat, protože byl fixován nejen na mě, ale i na stádo a na volnost.
Jaká byla situace těsně předtím, než jste vyzkoušeli konopí?
Na radu veterinářů byl oddělený od ostatních a měl sólo výběh, jenže izolace na něj také působila negativně. Prostě to bylo trápení. Poslední rada všech veterinářů zněla, že bude pro všechny nejlepší, když ho dáme uspat. Vzhledem k tomu, že mu bylo jen jednadvacet let a po ukončení sportovní kariéry měl pohodový život – a protože jsem na něm opravdu citové závislá –, tak jsem se s tím prostě nemohla smířit.
Zkoušela jsem hledat na internetu něco na léčbu epilepsie, protože to bylo naše největší vodítko – buď bude slepý, nebo má epilepsii, nebo mozkovou příhodu. Po tři čtvrtě roce se v Brně podařilo prokázat, že slepý není, ale když má záchvat, tak má před očima mžitky. V průběhu hledání jsem narazila na jméno Bushka Bryndová. Na jejím webu bylo něco o pejscích, o kočičkách a tak dále. Nelenili jsme, zavolali jí, domluvili si schůzku a zajeli k ní. Řekli jsme jí vše o našem problému, naposílala jsem jí nějaké lékařské zprávy a na místě jsme se dohodli, že Herisovi zkusíme podávat konopný výtažek.
V jaké formě a jak jste ho aplikovala?
Extrakt z technického konopí s vysokým obsahem CBD jsem naředila konopným olejem ze semínek a postupovala jsem tak, že jsem měnila sílu roztoku podle toho, jak se Heris jevil. Od začátku této konopné terapie byl pod dohledem zvěrolékaře, který s konopím pracuje dlouhodobě a má s ním bohaté zkušenosti. V první fázi ne že by léčba nefungovala, ale nepozorovala jsem žádné změny, co se týče záchvatů. Pravdou bylo, že přestal být apatický a začal sílit. Najednou se ho začalo jedno z děvčat pracujících ve stájích bát.
On je totiž bývalý sporťák, a aby mohl bezbolestně chodit, má nad spěnkami přeťaté nervy. Proto když normálně jde, může se stát, že zaškobrtne. Děvčata si potom pletla ty záchvaty s tím škobrtnutím, takže jsem sem najednou musela jezdit co čtrnáct dnů. Když jsem přijela, ani opocený nebyl, jenom si prostě z děvčat dělal legraci. Začal se chovat, jako kdyby byl povzbuzený a měl trochu radost ze života. To byla taková první změna na konopí.
Výtažek v oleji dostával každý den?
Přesně tak, nejprve jsme začali dávat dvě dávky – jednu ráno a jednu večer, potom jsme přešli na dávkování jenom večer a tak je to doteď. Postupně se prodleva mezi jednotlivými záchvaty začala zvětšovat. Místo konopného oleje jsme extrakt začali ředit makadamovým, který je prý vhodnější.
To je pravda, konopný na to zřejmě není ideální, protože extrakt nerozpouští tak dobře. Jak je na tom Heris nyní?
Dnes bude brát celkem 1040. dávku. Vím to přesně, protože to mám v kalendáři a vedu si podrobné záznamy. Poslední záchvat jsme měli 14. prosince loňského roku.
To je úžasné.
Podívejte se na něj, jak vypadá, to je ten žluťák, co se na nás dívá.
Vypadá k světu úplně jako všichni ostatní koně kolem něj.
Dokonce jsem se vrátila do jeho sedla. Musím říct, že pro mě je to ta největší odměna po tom, když ho lékaři odepisovali a říkali, že mu už prostě není pomoci. Kvůli němu tohle všechno vzniklo – kdybych neměla jako prvního Herise, neměla bych ani ostatní koně a celou jízdárnu.
Takže jste jízdárnu otevřela díky němu?
On byl takový prvotní krůček, až po něm jsme si pořídili kisberské polokrevníky. Heris byl vždy hrozně charakterní, je to obrovská osobnost… Už jsem se i rozbrečela. Máme tady ještě nějaké doplňky jako třeba ASA.
Co to je?
ASA je kyselina acetylsalicylová, to jsme dávali na ředění krve nebo jako takový antioxidant, z dlouhodobého hlediska působí protizánětlivě, to kvůli předpokladu, že tam mohla být nějaká cévní nedostatečnost v mozku. Dále jednou za půl roku dostává pavoučí jed, což je výtažek z tarantule.
Kůň si pak v podstatě sáhne na všechny přírodní kompenzační mechanismy, které má v organismu, dokáže zapojit svůj imunitní systém, všechny své nárazníkové kapacity a endokanabinoidní systém na to, aby dokázal ještě potenciovat ty účinky. A jako třešničku na dortu mu dáváme konopné výlisky.
Myslíte pokrutiny jakou součást stravy?
Přesně tak, dáváme asi dvacet deka krmné dávky jednou za den. Musím říct, že jsme přestali mít jakékoli střevní problémy kolikózního charakteru, kopyta jsou ve fantastické formě a podívejte se na osrstění třeba Herise a dalších kisberů – mají úplně diametrálně jinou srst, než mají cizí koně, kteří jsou tady ustájeni. Protože ti to nedostávají.
A třeba konopné pazdeří jako podestýlku nepoužíváte?
Zatím ne, pan doktor to většinou doporučuje, až když jsou dlouhodobé problémy s kopyty jako hniloba nebo roztoči.
Takže zatím si to necháváme v záloze, kdyby náhodou takový problém vznikl. Já sama se musím přiznat, že piju konopný čaj, a je to super.
To pijete na spaní?
Na spaní, na zklidnění, když mám nějaký stres a podobně. Dříve člověk občas sáhl po stilnoxu, ale dneska už ho nemusím.
Ještě zpět k Herisovi – na jakých dávkách výtažku jste začínali?
Dávky byly podstatně vyšší, než jsou nyní, teď je postupně snižujeme. Přidáváme vehikulum a snižujeme koncentraci extraktu. Na začátku jsme dávali i ráno a večer, jeden čas i v poledne, a když měl zrovna záchvat, tak jsme dali další dávku.
Takže od té doby, co se léčí konopím, jste vynechala všechny ty kortikoidy a barbituráty?
Ano, úplně naprosto všechno. Od začátku konopné léčby záchvaty nebyly takové jako předtím. Třeba když byl náznak naposledy v prosinci, jenom jako kdyby se zatřepal a proběhl se. Pak se normálně zklidnil a mohli jsme ho dát zpět do stáda. Pan doktor totiž říkal, že nemá smysl ho oddělovat, přestože jiní veterináři nám tvrdili, že ho musíme držet o samotě.
Ale jak jsme ho dali do stáda, tak když už to na něj přišlo, snášel to podstatně lépe. Proběhl se s ostatními, nepřetrhal žádné ohrazení a prostě to i díky nim ustál. Ostatní koně ho dokonce hlídali, to vidíte, jak oni na něj dávají pozor. Kůň je stádové zvíře, mezi ostatními se úplně zklidnil a tu svou nemoc přijal. Když je sám v boxu, má větší stres, vždy potřebuje mít nějakého společníka.
Dávala jste potom veterinářům nějakou zpětnou vazbu, že to s konopím zabralo?
Jsem v kontaktu s jedním panem doktorem z Brna, který mi říkal, že až budu mít nějaké výsledky, mám mu zavolat. A tak mu jednou třeba za čtvrt roku zavolám: „Pane doktore, Heris je v takové a takové kondici, má se perfektně…“ Načež se pan doktor vždy ptá, jestli bych pro něj neměla nějaké výsledky. A já říkám: „Ale já vám nemám jak dát výsledky, já vám můžu jenom říct, že mu dáváme konopný extrakt.“ A on že by to hrozně rád viděl a sám by to hrozně rád vyzkoumal a prozkoumal. Tak jsem mu nabídla kontakt na svého pana doktora, ale to je všechno, co pro to můžu udělat.
Neměla jste z konopí strach, než jste ho začali Herisovi dávat?
Řeknu vám to takhle. Mrzí mě to, protože jsem v tomto ohledu byla úplně, úplně hloupá. Protože jsem říkala, že z hulení se jenom blbne… A potom, když je člověk v nouzi a vyzkouší to… I klouby mě díky konopí přestaly bolet. Dneska už, jak se říká, zase skáču přes kaluže.
To si mažete mastičkou?
Ne. Normálně jsem brala kapky s výtažkem, protože jsem cítila, že stárnu, začínám trošku lupat a chrastit, ale hlavně mě hrozně bolela kolena. A teď už nebolí.
Zdroj: magazin-konopi.cz
